Vítězství zůstalo doma, překvapení na druhém a třetím místě!

Po dvouleté pauze se v sobotu 16. dubna otevřela nová šprtcová sezona tradičním Velikonočním turnajem konaným, jak je obvyklé, v Mlýnské, číslo popisné 3, místě, kde se odváží jen ti nejsmělejší ze smělých. Z historicky druhého triumfu na domácím turnaji se radoval sám pořadatel a všemi obdivovaný pivní vzor Miloslav Zelinka.

K jedenáctému ročníku turnaje se sešla šestnáctka hráčů rozdělených rovnoměrně do dvou osmičlenných skupin, z nichž měli jistotu postupu pouze jejich vítězové doplnění další šesticí hráčů podle bodového zisku.

V papírově jednoznačně silnější A skupině se nejvíce vedlo Pavlu Odrazilovi, který ztratil body jen za porážku 3:6 s Martinem Navrátilem a remízu 2:2 s Jiřím Zelinkou. Společně s ním do čtvrtfinále pronikli i druhý Martin Verner, třetí Jan Navrátil a s velkým štěstím i čtvrtý Miloslav Zelinka, který o svém postupu rozhodl až v samotném závěru. S vidinou čtvrtfinále se nakonec museli rozloučit Martin Navrátil, Jiří Zelinka, Roman Mrázek a Tomáš Loucký, kterému nebylo nic platné ani to, že inkasoval ze všech členů A skupiny nejméně branek.

Ve skupině B se to již tak velkými jmény šprtcové historie nehemžilo, její vítěz Libor Pištělák se však mohl pochlubit dokonalou bilancí sedmi výher a impozantním skóre 19:6. Jasnými postupujícími se stali i desetibodoví Jiří Pavlovský a Radim Luža, který měl ještě prožít svůj historický den, a ze čtvrté pozice pak i Zdeněk Mrázek, kterého rovněž čekal velký úspěch. O bod unikl postup tentokrát Janu Machálkovi, zatímco herně se trápili Tomáš Přibilík, David Učeň a Ondřej Hladký, trio, jejichž cíl byl však tentokrát poněkud jiný než sbírání cenných kovů.

Ve čtvrtfinále se zrodilo největší překvapení na úkor obhájce turnajového titulu Martina Vernera, který senzačně po výsledku 0:2 prohrál s nováčkem vyřazovací části Radimem Lužou, a příliš se nečekalo ani vyřazení Jiřího Pavlovského Zdeňkem Mrázkem (1:2 po sam. náj.). Oči pro pláč nakonec zůstaly i vítězi základní části Liboru Pištělákovi, který po nešťastných brankách prohrál 1:2 v prodloužení s Miloslavem Zelinkou, a také Janu Navrátilovi, který po výsledku 0:2 poslal do semifinále Pavla Odrazila.

V bojích o finále se zrodily tentokrát dva jednoznačné výsledky. Zdeněk Mrázek si poradil 3:0 se senzací dne Radimem Lužou a pronikl tak do boje o titul vůbec poprvé v životě. V něm na něho čekal Miloslav Zelinka, vítěz turnaje z roku 2011, který nedal žádnou šanci Pavlu Odrazilovi, když ho smetl výsledkem 6:0.

V medailových duelech dotáhl svou spanilou jízdu ke kýženému cíli Radim Luža, který nedovolil skórovat jinak ofenzivní silou disponujícímu Pavlu Odrazilovi, sám rozvlnil síťku soupeře třikrát, a mohl si tak po právu pověsit bronzovou medaili na krk.

Finále se hrálo tradičně velmi opatrným způsobem a přes některé šance nepřineslo jedinou branku, a to ani v základní části, ani v následném prodloužení. V penaltovém rozstřelu se nakonec prosadila zkušenost, když Miloslav Zelinka odsoudil k zármutku svého rivala Zdeňka Mrázka podporovaného velkou skupinou příznivců. Pro poraženého se však i tak jednalo o životní úspěch. Vítěz turnaje zaznamenal svůj jubilejní desátý titul v historii a s velkým náskokem se posunul do čela žebříčku hráčů.

Boje o medaile na Velikonočním turnaji 2022:

Finále: MRÁZEK Zdeněk - ZELINKA Miloslav 0:1 sn

o 3. místo: ODRAZIL Pavel - LUŽA Radim 0:3

Kompletní výsledky naleznete zde.

Rageast index se dvěma vítězi

Vítáme v článku i fanoušky, které samotné sportovní zápolení příliš nezajímá a soustředí se na pořadí vložené soutěže o Radegast index (víme, že i tací jsou mezi námi). Tak tedy, tentokrát všem pivním atletům připravili pořadatelé velkou výzvu - společně se sychravým větrnným počasím totiž měly jejich jaterní kapacitu a pružnost hrdelní klapky prověřit dva velké sudy Bernarda 11°. Nutno však říct, že všichni zúčastnění projevili ryze brankovické geny a se svěřeným úkolem se popasovali opravdu náramně.

Již před samotným otevřením pivních kohoutů byla na celé řadě závodníků patrná nabuzenost a odhodlanost předvést stoprocentní výkon. Koneckonců i v tomto sportu se začíná projevovat tolik potřebná specializace a stejně jako je tomu třeba v klasickém lyžování, kde jsou rovněž někteří závodníci lepší v klasické, zatímco jiní zase v bruslařské technice, i ve šprtci se někteří jedinci více zaměřují na střílení branek, zatímco jiné zajímá spíše palba na vlastní nohy. ... až na jednu výjimku. Ano, tímto čím dál vzácnějším univerzálem je Miloslav Zelinka, který nejenže umí vítězit na hracích plochách, zároveň je ale výjimečný i v boji zblízka tváří v tvář pivním půllitrům.

A potvrdilo se to i tentokrát. Po tolik očekávaném zacvaknutí narážecí hlavy do sudu se sice nahnala smečka závodníků k pípě ve snaze udělat si před tímto pivním nezmarem co nejvyšší náskok, Miloš však opět zůstával vklidu a s hladovým výrazem jen sledoval jako šelma uzavřená v kleci, kterak se jeho kořist snaží vést svůj marný boj o přežití. Je sice pravda, že tentokrát vynechal svůj klasický kloktací rituál s kofolou a mezi přítomnými novináři se začalo polemizovat, jestli je šampion zdravotně zcela v pořádku, jak ale ukázal sled dalších událostí, Miloš moc dobře věděl, co dělá.

V první polovině soutěže se na čelních pozicích objevilo nové jméno, mladý talentovaný Jan Machálek, Milošův soused, který očividně spoustu věcí od svého slavnějšího pivního vzoru pohledy přes plot odkoukal, v pozdější fázi se přes něj ale přece jen přehnala smečka daleko zkušenějších notoriků. V jejich čele stál dosud jediný, kdo dokázal Miloše porazit, David Učeň, který vsadil na taktiku "kdo uteče, vyhraje" a v průběhu odpoledne si mohutnými tempy vypracoval na Miloše čtyř až pětipivový náskok. Nikoho nezajímalo, že jsou mu v závěsu další známé jalůvky jako Tomáš Přibilík, Ondřej Hladký, Radim Luža nebo Martin Navrátil, pohledy všech směřovaly jen na odstup v tu chvíli vedoucího Davida Učně od Miloše Zelinky.

A po skončení šprtcového turnaje jsme sledovali, podle očekjávání, skutečný chlastací thriller. Zatímco Davida Učně totiž začala pomalu, ale jistě přepadat společenská únava, Miloš otevřel svůj chřtán tak, že všichni přeživší ustrnuli v úžasu,a začal se nemilosrdně přibližovat. Znovu jsme tak viděli v akci vysokorychlostní vlak eMilku, který se řítil startovním polem a míjel jednoho soupeře za druhým stejně, jako ta nejrychlejší kolejová vozidla míjí sloupy s elektrickým vedením. Ještě větší jiskru do jeho nezdolného kotle zažehl odchod Davida Učně do věčných lovišť, po kterém už bylo jasné, že jediné, co může Miloše zastavit, je zbloudilá ruská raketa nebo nedostatek pivních zásob.

Rozuzlení souboje titánů bylo nakonec zřejmě spravedlivé. Kolem půl jedenácté večer byl totiž vytočen poslední půllitr a konta obou rivalů se zastavila na konečném čísle 17. Poprvé v historii má tak Radegast Index dva vítěze.